Co jsou sabyánské symboly
Symbol vypovídá jen tolik, kolik ten, kdo jej vnímá, je schopen pojmout, a je tedy vždycky nový - zrcadlí nejhlubší stránky skutečnosti, které vzdorují všem jiným prostředkům vědomého lidského poznání.
Je-li aktivní síla symbolické vztaženosti mezi činy individuálního já a rytmem universálního Celku užita pozitivně, stává se každá situace v životě jedince příležitostí k růstu a k tvůrčímu vyjádření Ducha v člověku. Je-li užita negativně, pak, jak píše Marc Jones ve svém úvodu k "Symbolické astrologii" - "se vše spojuje, aby se proti němu velmi reálně spiklo: to, co ho uspokojuje, jsou destruktivní prvky, které si sám oděl symboly vytoužených věcí."
V roce 1930 se v Los Angeles setkal Dane Rudhyar s Marcelem Edmundem Jonesem, a on byl laskav, že mu poskytl kopie cyklostylovaných astrologických kursů, které tehdy posílal členům sabyánské společnosti, jejímž byl zakladatelem ...
"Symbolická astrologie" byla napsána roku 1931; Jones v ní seřadil a vyložil symboly pro všechny zodiakální stupně.
Symboly byly odezřeny jasnovidkou, slečnou Elsií Wheelerovou. Zaznamenával je Marc Edmund Jones. Někdy v roce 1925 ve velkém parku v centru San Diega v Kalifornii na klidném místě ji předkládal kartičky s jednotlivými stupni Zodiaku. Kartičky se ji zjevovaly jako scénky. Později stupně upřesňoval s touž jasnovidkou astrolog Dan Rudhyar.
Symboly integrují jednotlivé zkušenosti velkého počtu osob. Převádějí události z oblasti všeho náhodného, nepředvídatelného, jedinečného a nepochopitelného do oblasti "univerzálna". Logická sekvence symbolů, kterou lze vysledovat v každém jazyce, v každé vědecké teorii, v každé tradiční umělecké formě, v každém náboženském rituálu, tvoří ze zdánlivě chaotických, nepředvídatelných a nesmyslných životních skutečností uspořádané a smysluplné modely. Tisíce událostí nebo osobních situací se pak ukazují být pouhými variacemi na centrální téma. Symbol nám toto ústřední téma zobrazuje.
Z knihy Dane Rudhyara, Astrologická mandala.
Žádnou zkušenost nelze pochopit v jejím celkovém významu, není-li vztažena k celému procesu - symbolickému, v němž se děje, na určitém místě a v určitém čase, jež zabarvují a zjevují její funkci. Žádný izolovaný jev nemá smysl sám o sobě. Nabývá smyslu teprve vztažením k širšímu celku, jehož je součástí. Toto vztahování může být nevědomé. přesto je základem celého významu.
Sociologická encyklopedie:
Symbol - (z řec. symbolon = směs, poznávací znamení, odvozeno od symballo = spojuji) - obecně je to pojem, gesto, děj, zvuk, věc, geometrický obrazec, barva, apod., pokud působí jako podnět se zástupnou funkcí, resp. znak, který znamená ještě něco jiného, než co přímo vyjadřuje, z něhož může být něco poznáno nebo vyvozeno. To je široké konvenční pojetí s., který je v tomto smyslu reprezentován např. napsaným slovem, chemickou značkou apod. V užším pojetí s. je chápán jako náboženský, resp. esoterní fenomén, o němž bude dále pojednáno. Podle B. Mosera (1986) je pojem s. nedefinovatelný, neboť je dialogického druhu, "mluví", jen když je vnímán, vypovídá jen tolik, kolik ten, kdo jej vnímá, je schopen pojmout, a je tedy vždycky nový. Podle M. Eliada (1952) zrcadlí s. nejhlubší stránky skutečnosti, které vzdorují všem jiným prostředkům poznání. Podle J. E. Cirlota (1962) má způsobilost odhalovat transcendentní pravdy a dávat lidskému poznání dramatický charakter, vyjadřovat tezi i antitezi, tj. ideu jako jednotu protikladů. Proti těmto esoterním pojetí stojí střízlivé sémantické pojetí, které chápe s. jako druh znaku, který je nositelem nějakého významu, slouží dorozumívání a je dohodnutým způsobem asociován s objekty, které označuje (P. Guiraud, 1971). Jedním z teoretiků s. je L. von Bertalanffy (1965), který jej vymezuje jako znak s třemi vlastnostmi: byl volně vytvořen (tzn. že nejde o biol. upevněné spojení mezi znakem a konotovanou věcí), je reprezentativní a je přenášen tradicí. Univerzum s. má autonomní zákony, které nejsou redukovatelné na zákony biologie, psychologie atd. Bertalanffy rozlišuje tyto třídy znaků: a) "signály", tj. přirozené nebo umělé "spouštěče" podmíněných reakcí, b) "schémata", tj. spouštěče instinktivních akcí, které mají povahu "gestaltu" (viz gestaltismus), c) "symboly", což jsou znaky s výše uvedenou charakteristikou. Ty dělí na diskurzívní, zahrnující zejm. jazyk jako soustavu konvenčních s. (každé slovo něco zastupuje), a ne-diskurzívní, ke kterým patří
mýtus, umění, obyčeje, rituály a jejich materiální znaky. Typickým příkladem ne-diskurzívních s. je křesťanská symbolika. L. von Bertalanffy hovoří o "autonomním životě symbolů" a uvádí, že vývoj renesančního malířství od Giotta k Tintorettovi, hudby od Glucka k Wagnerovi transceduje psychologii lidského individua, které to všechno vytvořilo, a představuje to, co G. W. F. Hegel míní "objektivním duchem" a jeho vývojem. S. mohou být nejen tvary, věci, děje apod. vytvořené lidmi, ale i přír. úkazy. Kultura je někdy chápána jako soustava s. a člověk jako bytost tvořící s. Podle E. Cassirera (1944) člověk žije v symbolickém světě, jehož součástí jsou jazyk, mýtus, umění a náboženství.
Symboly jsou klíčem k podstatě tohoto světa. Ve středověkém náboženství a okultismu, v romantické poezii a v literárním a výtvarném symbolismu na konci 19. st. si člověk vytvořil zvlášť důvěrnou a těsnou orientaci na symboliku života, smrti i kosmu. Plny symboliky jsou nejen gotické katedrály, ale i obyčeje a folklór, pohádky a nejrůznější předměty. Zvláštní pojetí s. se objevuje v klasické podobě psychoanalýzy, kde symptomy neuróz jsou chápány jako s. konfliktů, které je vyvolaly, a v analytické psychologii C. G. Junga, kde se některým s. přisuzuje archetypický původ (viz archetyp). Známá je zejména psychoanalytická symbolika snů. V sociologii je na teorii symbolů postaven tzv. symbolický interakcionismus, který se dívá na společnost jako na proces symbolických komunikací mezi sociálními aktéry. Z působení symbolů vychází teorie labellingu, jako symbolické chování lze chápat sociální stereotypy. Studium rituálů a mýtů, kterými se zabývá sociologie, ale především kult. antropologie, je v podstatě studium symbolů. Sociologie náboženství, zejm. v plánu komparativní religionistiky, odhaluje a interpretuje symbolů, sociologie umění analyzuje symboliku uměleckých děl apod. Specifickým procesem vytváření a používání symbolů je např. heraldika.